Arcibiskup Graubner na synodě: Manželé musí žít s Bohem společně

Zdá se mi, že církev dostatečně nerozvíjí mystagogické katecheze (žít ze svátostí). Více či méně úspěšně připravujeme věřící na přijetí svátosti, ale málokdy pokračujeme v učení žít ze svátostí. Mnoho lidí vstupuje do manželství, aniž by rozvíjelo praktický život s Bohem jak v rozměru individuálním, tak ve společném životě manželů. Dokud se manželé nenadchnou pro ideál, budeme řešit důsledky manželských havárií. Jsou to jako letci, kteří se drží při zemi a havarují jen proto, že nenabrali potřebnou výšku.

Lidé musí objevit, že jsou milováni Bohem, a pak budou schopni dávat lásku dál. Kdo se necítí milovaný, ten většinou nemiluje, jen o lásku žebrá, nebo ji ukrádá. Kdo udělá objev Boží lásky, musí se naučit na ni odpovídat a procvičovat si její předávání a odmítání všeho, co lásku ničí. Umění milovat je velké umění. A přitom většina lidí to zkouší opravdu amatérsky. Jen někteří mají výhodu společenství a silné spirituality i trvalého doprovázení. Jak ukazuje zkušenost, lidské síly na budování šťastné rodiny nestačí. Je třeba umět využít Boží sílu, která se nabízí ve svátosti.

Nestačí manželské kurzy a školení o lidských, občanských a křesťanských povinnostech. Když se rodina naučí žít s Bohem, hovořit s ním v modlitbě, naslouchat jeho slovu a uvádět je do života, stává se svědkem obdivuhodných Božích skutků. Když se manželé snaží být společně v Kristově jménu, zakoušejí jeho přítomnost, která proměňuje rodinu. Když se v rodině naučí vidět jeden v druhém Krista, když se snaží společně líbit Bohu, dovedou si spolu říci: chci být s tebou tak jedno, aby Kristus mohl být uprostřed nás. Když dovedou přiznávat chyby, prosit o odpuštění Boha i sebe navzájem a dělat pokání, uzdravují vzájemné vztahy. Když přede mši svatou připravují obětní dar a chtějí velkoryse darovat Bohu sebe celého, mají problém, protože při svatbě se už neodvolatelně darovali manželovi. Takové darování nemohou zrušit. Mohou však požádat manžela: Já patřím tobě, ale byla bych šťastná, kdybys mě dnes při obětování daroval Bohu. Já zase budu darovat tebe. Jaké prohloubení vztahu!

Společný život se nezbaví křížů, ale pomůže objevit cenu lásky, která se neleká ani oběti. Nechají-li v sobě milovat Boha, zvládnou i krize a dalším generacím ukáží model hodný následování. Mladí touží po krásném manželství, ale mnozí mají tak velký strach, že to ani nezkusí, nebo to opravdu pokazí, protože jim nikdo neukázal cestu. Když naučíme mládež žít duchovní život společně, budou hledat partnery, s nimiž by mohli jít do ještě větší hloubky v manželství.

Jako velký úkol vidím změnu formace budoucích kněží a katechetů. Pokud mají být budovateli církevního společenství, nemohou být vychováváni dosud rozšířeným individualismem. Sami potřebují zkušenost hlubokého prožívání víry v živém společenství církve.          

(příspěvek  arc. Jana Graubnera na synodě o rodině v Římě)